THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jako reklama na malinovou šťávu vypadá obal včetně bookletu (mimochodem povedeného) nového alba bratislavských nesmlouvavců ABHORRENCE. Předchozí zásek jménem „Burial Of Evil“ potěšil svým tahem na branku a zručnou instrumentací. Po dvou letech, již bez kytaristy Mikity, se Slováci pokoušejí o totéž. Co upoutá hned jako první, je kromě již zmiňovaného krvavého artworku krystalický zvuk pocházející ze šaľského studia Moonset Paladis. Samotné hudební směřování doznalo jen minimum změn. ABHORRENCE napevno zakotvili v metalcoreových vodách a nadále dokazují, že zde se cítí nejlépe.
Na „The Blood Of Hatred“ registrujeme ještě patrnější snahu o přímočařejší přístup. Ubylo vyhrávek či sólíček a dopředu se nekompromisně tlačí hlavně riffující kytary a neúnavná rytmika. Sekané tempa a stopky jako z učebnice metalcoreového hoblování, uřvaný vokál někde na pomezí hc štěkání a growlingu přednášející klasické texty o těžkém životě v současném světě a máme zde dokonalou žánrovou nahrávku. Jednou z její největších devíz je, že odsýpá ve velmi rychlém tempu a že z ní sálá nefalšovaný zápal pro věc, kterým ABHORRENCE bezpochyby disponují. Pozitivum bych viděl i v poměrně skromné stopáži, která o něco málo přesahuje délku 20 minut. Přesto mi však oproti „Burial Of Evil“ něco chybí. Snad přeci jen menší celková variabilita aranžmá, což je důsledek již zmiňované snahy o větší přímočarost. Jakoby část původního organizmu kapely s odchodem Mikity odumřela.
ABHORRENCE však stále nepostrádají potřebný tah na branku a v rámci naší scény máme co dělat se špičkovou žánrovou nahrávkou vyšperkovanou výbornou produkcí.
ABHORRENCE setrvávají ve svém metalcoreovém směřování, což se jim daří stále velmi dobře, avšak postrádají sílu předchozího počinu.
7 / 10
1. Without Learning There Is No Knowing
2. The Blood Of Hatred
3. Final Goodbye
4. Honesty & Trueness
5. A Punishment For Every Crime
6. Always And Forever
Vydáno: 2006
Vydavatel: Deadbutcher Records
Stopáž: 20:57
Produkce: ABHORRENCE
Studio: Moonset Paladis
prave som sa vratil z koncertu abhorrence kde hrali aj tieto nove veci...mal som z toho celkom prijemny pocit nieje to sice presne moja kava..ale dalo sa to celkom prijemne popocuvat:)
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.